Nikon F-80

Nikon F-80 je klasická kinofilmová AF zrcadlovka, určená zejména pro náročnější amatéry. Na našem trhu se začala prodávat v roce 2000. Částečně vychází z modelu F-100, ze kterého přebírá také některé funkce. Svou koncepcí odpovídá moderním trendům - výrazně přibývá elektronických funkcí, ale na druhou stranu se zase zvyšuje podíl plastů v mechanickém provedení těla.

Obrázek 1. Nikon F80

V současné době došlo k prudkému snížení ceny tohoto aparátu a proto se znovu dostává do popředí zájmu fotografické veřejnosti. V našich obchodech je tělo nabízeno ve třech variantách : základní verze F-80, její varianta s datovou stěnou F-80D a provedení umožňující tisk nastavených hodnot ke každému snímku do mezery mezi filmovými políčky F-80S. Dále jsou v nabídce dva cenově zvýhodněné sety se základním objektivem AF Zoom-Nikkor 28-80mm f/3,3-5,6 G (Obrázek 2 – „AF Zoom-Nikkor 28-80mm f/3,3-5,6 G“) nebo navíc s teleobjektivem AF Zoom-Nikkor 70-300mm f/4-5,6 G. Těla i objektivy jsou na výběr ve dvou barevných provedeních - v černé a stříbrné. Mimo tyto objektivy je aparát kompatibilní se všemi AF objektivy Nikkor a to i včetně AF-S a VR.

Obrázek 2. AF Zoom-Nikkor 28-80mm f/3,3-5,6 G

Dodávané setové objektivy typu G se vyznačují novým provedením určeným pouze pro AF zrcadlovky - nemají clonové okruží a clonu na nich lze nastavovat pouze elektronicky z těla fotoaparátu, což je nevýhoda pro fotografy používající současně jako druhé tělo manuální fotoaparát, na který nelze tyto objektivy použít. Oba objektivy mají bohužel plastové bajonety. Tyto nevýhody však vynahradí svým majitelům velmi dobrou optickou kvalitou. Základní objektiv obsahuje asférický prvek a kvalitní MC vrstvy, takže je minimalizováno sférické zkreslení při 28 mm a i odlesky při focení se sluncem v přímém záběru poměrně málo znatelné. Teleobjektiv velmi slušně kreslí i při minimální cloně, takže umožňuje použít i velmi krátké časy závěrky.

Tělo aparátu je zdařile ergonomicky provedeno a dobře sedí v ruce. Menší problémy s držením těla mohou mít pouze lidé mající větší ruce nebo uživatelé, kteří na F-80 přejdou ze starších typů, u kterých byli zvyklí na ještě větší tělo (např. F-70). Použité materiály jsou odlehčená kovová slitina a tvrzený plast, přičemž všechny důležité části jsou kovové - šachta, dráha filmu, bajonet pro uchycení objektivu, stativový závit a úchyty popruhu. Většina dalších částí je již z tvrzeného plastu, který je na nejčastěji držených místech ražený tak, aby minimálně klouzal. Na tvarované pravé části je plast doplněn pro lepší držení proužkem červené gumy, která brání vyklouznutí těla z ruky.

Celkově tedy provedení není tolik festovní jako předcházející typy, ale pořád jej lze zařadit mezi kvalitně provedené a odolné fotoaparáty. Výhodou je, že větším použitím plastů se snížila hmotnost, která je nyní příjemných 515g, takže aparát je dostatečně lehký na nošení ale i zároveň dostatečně těžký na fotografování delšími časy z ruky.

Za zmínku také stojí umístění hlavního LCD panelu mírně pod povrch hlavní linie, čímž je displej chráněn proti rozbití například při pádu.

V hledáčku F-80 je použit vůbec první polymerový LCD displej, který umožňuje přímo na matnici zobrazit aktivní zaostřovací bod. Ten je v případě nízké hladiny osvětlení zvýrazněn červeně. Dále je možné na matnici zobrazit mřížku, která je výhodná při fotografování např. architektury, kdy je nutno dodržovat horizontální a vertikální linie fotografovaných objektů. Za nižšího osvětlení je i tato mřížka po namáčknutí spouště zvýrazněna červeně, to však ale bohužel pouze velmi krátce.

Hledáček je také doplněn vestavěnou dioptrickou korekcí v rozsahu od -1,8 až po +0,8 D, kterou je možno dále rozšířit použitím speciálních dioptrických korekčních čoček nasaditelných na očnici.

V hledáčku pod matnicí je umístěn displej se zeleně svítícími segmenty, který je dobře čitelný i při silném protisvětle. Na tomto displeji jsou zobrazeny všechny potřebné údaje - indikátor zaostření, zvolená oblast ostření, zvolený měřící systém, blokování AE, expoziční čas, clona, expoziční režim, elektronický analogový displej expozice nebo kompenzace expozice, symboly kompenzace expozice a kompenzace expozice blesku, symbol vícenásobné expozice, počítadlo políček nebo hodnota kompenzace, kontrolka blesku (při nabití svítí červeně).

K dispozici jsou tři zcela nezávisle použitelné systémy měření expozice : 3D matricové, měření se zvýhodněným středem a měření bodové.

5.1. Matricové 3D měření

Matricové 3D měření provádí měření v 10-ti zónách a k přesnějšímu zajištění správné expozice využívá mimo údaje o jasu a kontrastu také informaci o vzdálenosti fotografovaného objektu od aparátu. Tuto informaci tělu předávají ale jen objektivy typu D a G. Toto omezení se týká většinou jen starších typů objektivů, protože prakticky všechny nové objektivy jsou touto funkcí vybaveny. Poslední objektiv bez této funkce je ještě v současnosti občas prodávaný a velmi oblíbený objektiv AF Nikkor 50mm f/1,8(Obrázek 4 – „AF Nikkor 50mm f/1,8“), který ale v dubnu nahradilo nové provedení s označením D - je opticky naprosto shodný s předcházející verzí, ale má mírně modernizovaný design. Má čip umožňující funkci D a také modernější SIC antireflexní vrstvy. Příjemné je, že nedošlo ke zvýšení ceny a nové provedení objektivu stojí stejně jako starší verze cca 5.000,- Kč. Jedná se o opticky vynikající objektiv což je dáno i jednoduchou konstrukcí typickou pro základní objektiv.

Obrázek 4. AF Nikkor 50mm f/1,8

Velkou nevýhodou tohoto přístroje je, že nová koncepce fotoaparátu neumožňuje měření s manuálními objektivy. Tyto objektivy lze sice nasadit přímo nebo přes redukci M42/Nikon na fotoaparát, nastavit na těle expoziční čas a na objektivu clonu. Vestavěný expozimetr však zůstane zcela mimo provoz a to ve všech třech režimech. Jedinou možností je expozici stanovit předem přes AF objektiv nebo pomocí externího expozimetru. Proč se výrobce rozhodl k tomuto kroku je naprosto nepochopitelné a nevysvětlitelné. Tato nevýhoda se navíc opakuje u celé nové série fotoaparátů Nikon : F-50, F-55, F-60, F-65 a F-80. Měřit s manuálními objektivy umí pouze starší typy F-70, F-90 a profesionální F-100 a F-5.

Fotoaparát je vybaven standardními expozičními režimy - program s pružnou volbou, clonová automatika, časová automatika a plně manuální nastavení. Protože se předpokládá použití pokročilými fotografy, tak v nastavení chybí plně automatické kreativní programy obvyklé u aparátů nižších tříd.

V expozičních režimech je možno nastavit korekci expozice v rozmezí ± 3 EV v krocích po 0,5 stupně. Lze též provádět sérii dvou nebo tří po sobě následujících snímků s různou, předem naprogramovanou korekcí (sloupkování). Rozsah korekcí je dostatečný, pouze velmi náročným uživatelům používajícím diafilm může poněkud chybět možnost nastavení korekcí po 0,3 EV, což se dá ale obejít manuální změnou nastavení citlivosti filmu - např. při použití filmu o citlivosti 400 a při požadované korekci +0,3 EV nastavíme citlivost filmu na 320.

V plně manuálním nastavení je možno nastavit jakékoli hodnoty, přičemž je nastavení doplněno zobrazením stupnice expozimetru na displeji v hledáčku, který graficky zobrazuje odchylku nastavených hodnot od hodnot naměřených expozimetrem a to v rozpětí ± 3 EV.

Na výběr je 5 AF bodů, které se přepínají naklápěcím voličem (21) na zadní straně fotoaparátu. Vybraný bod je možno uzamknout západkou (20). Středový AF bod je zdvojený křížový a okrajové body jsou liniové, orientované podle nejbližší stěny rámečku hledáčku. K dispozici jsou tři režimy ostření :

Dále je možno nastavit režim AF na oblast :

Nastavení režimů ostření a režimů AF na oblast je možno vzájemně kombinovat a eventuálně ještě upravovat pomocí uživatelských funkcí tak, že vzniká mnoho variant nastavení a popisovat zde všechny tyto možnosti je nemožné. Všechny varianty jsou ale poměrně srozumitelně popsány v manuálu, který má přes 100 stran.

Fotoaparát je vybaven vestavěným bleskem o směrném čísle 12 (při ISO 100) s úhlem vyzařování 74°, což odpovídá použití objektivu s ohniskovou vzdáleností 28mm nebo delší. Rozsah citlivosti filmu pro fotografování s bleskem je 25 až 800 ISO. Použití blesku umožňuje maximální synchronizační čas 1/125, což není mnoho, ale pro běžné fotografování je to zcela dostatečné. Přístroj bohužel neumí vysokorychlostní synchronizaci ani s použitím přídavného systémového blesku.

Zdánlivě obyčejný vestavěný blesk je v tomto případě kvalitní systémové zařízení umožňující použití velkého množství funkcí a využívající moderní technologie. Mezi ně patří 3D multisenzorem vyvažovaný doplňkový záblesk využívající samostatné 5-ti zónové měření intenzity záblesku, využívající ke stanovení správné expozice mimo jiné i údaj o vzdálenosti fotografovaného objektu, získaný z objektivu typu D nebo G. Další zajímavostí je, že systém využívá také monitorovací předzáblesk, po kterém však přichází hlavní záblesk tak rychle, že ani nelze postřehnout že se jedná o záblesky dva. To je výhodné zejména při fotografování osob, které nejsou obtěžovány nepříjemným blikáním obvyklým u aparátů jiných typů.

Vestavěný blesk dále umožňuje nastavení synchronizace na zadní lamelu závěrky, na synchronizaci s dlouhými expozičními časy, redukci červených očí pomocí přídavného AF reflektoru (10) a korekci zábleskové expozice v rozsahu +1 až - 3 EV. Všechny stavy jsou přehledně indikovány na hlavním LCD panelu a některé i na displeji v hledáčku.

Ikonka blesku zobrazená na displeji v hledáčku indikuje červeným světlem připravenost vestavěného nebo systémového přídavného blesku k vyzáření záblesku. Pokud po expozici ikonka bliká - upozorňuje tím uživatele na možnou podexpozici snímku, protože fotografovaný objekt byl za hranicí dosahu blesku. Zvýšit dosah blesku lze snížením clony, prodloužením expozičního času nebo použitím citlivějšího filmu. Dosah záblesku při různých nastaveních a použitých filmech je přehledně rozepsán v tabulce v manuálu k fotoaparátu.

Zajímavostí je přídavný systémový blesk Nikon SB50DX(Obrázek 5 – „Nikon SB50DX“), který nejenže je plně kompatibilní se všemi funkcemi aparátu, ale také umožňuje bezdrátové spuštění pomocí vestavěného blesku a nebo použití obou blesků současně i v případě, že je tento přídavný blesk normálně zasazen do botky (11) na horní straně aparátu. To je výhodné zejména při fotografování v místnosti, kdy přídavný blesk nasměrujeme nahoru pro odraz od stropu a vestavěným bleskem (případně s použitím difuzéru, který je součástí SB50DX) dosvítíme případné stíny - například kolem očí nebo pod nosem fotografovaných osob. Výsledkem je příjemné měkké nasvícení celé scény.

Obrázek 5. Nikon SB50DX

Fotoaparát také umožňuje blokování autoexpozice, autofokusu nebo obojí - podle nastavení uživatelských funkcí. Stiskem tlačítka blokování expozice (27) dojde buď k zablokování AE i AF současně, nebo jen AE, nebo jen AF a nebo zůstává zablokována AE až do dalšího stisku tlačítka. To je výhodné zejména při snímání ze stativu pomocí samospouště nebo drátěné spouště - naměříte si například bodovým měřením požadovanou část scény, zablokujete, změníte kompozici, upevníte aparát na stativ a spustíte samospoušť. Pro tento případ je ale nutno pomocí uživatelských funkcí nastavit automatické vypínání expozimetru na delší dobu, neboť se jeho vypnutím také bohužel zruší blokování (nezruší se ale v průběhu odpočítávání samospouště, kdy je expozimetr stále zapnut, i když je nastaven na 6 sekund a běh samospouště je 10 sekund.

Mezi další zajímavé funkce fotoaparátu patří například možnost multiexpozice a to v libovolném počtu expozic na jedno filmové políčko. Stačí nastavit volič režimů posuvu filmu (13) na symbol multiexpozice a tím se zastaví posuv filmu a provádí se expozice na jedno políčko dokud funkce není zrušena. Na zapnutí multiexpozice upozorňují uživatele oba displeje.

Ne zcela nejlépe je vyřešeno spouštění závěrky při dlouhodobé expozici. To lze buď stálým držením stlačené spouště (5) nebo pomocí klasické drátěné spouště upevněné do závitu na spoušti (4). Je to sice klasika, ale daleko praktičtější je použití elektronické kabelové spouště nebo v ideálním případě pomocí IR dálkového ovládání, jako je tomu například u modelu F-65, ke kterému toto dálkové ovládání nestojí o moc víc než drátěná spoušť a přitom je daleko praktičtější. I podstatně levnější a starší model F-60 měl tuto funkci daleko lépe vyřešenou +/- 0,5 sekundy po prvním plném stisku se otevřela závěrka, která se zavřela až dalším stiskem, který už ale mohl být jen lehký jako při spouštění jen samotného ostření.

Tomuto aparátu je také často vytýkána absence funkce předsklopení zrcátka. Myslím, že to není příliš na závadu, protože zrcátko je dobře utlumeno a chod závěrky je velmi jemný.

Velmi důležitou funkcí je kontrola hloubky ostrosti, kdy se stiskem tlačítka (1) zavře clona na nastavenou hodnotu a hloubka ostrosti je vidět přímo na matnici.

Perličkou je také možnost podsvícení hlavního LCD displeje a to buď pomocí speciálního tlačítka (7) a nebo stiskem kteréhokoli jiného tlačítka - záleží na nastavení uživatelských funkcí. Displej sám zhasne po vypnutí expozimetru nebo při lehkém stisku spouště a nebo při opětovném stisku tlačítka 7.

Samozřejmostí je také samospoušť nastavitelná na dobu sepětí 2, 5, 10 nebo 20 sekund. Použití samospouště je indikováno na hlavním LCD panelu (9) a blikáním pomocného AF reflektoru (10).

Základní verze fotoaparátu umožňuje také 18 uživatelských nastavení (verze F-80S umožňuje 19), pomocí nichž si lze přístroj částečně přizpůsobit přesně dle vlastních požadavků :

Na závěr uvádím souhrn hlavních výhod a nevýhod tohoto aparátu :

Při tvorbě tohoto testu jsem použil mimo těla F-80 následující techniku, která je asi tím nejpoužívanějším příslušenstvím, které je možné dokoupit k testovanému aparátu :

Základní setový zoom Nikkor 28-80mm/f 3,3-5,6 G je standardně dodávaný s tělem F-80. Jedná se o klasický objektiv tohoto typu, obsahující 6 čoček v 6-ti skupinách, z čehož první z nich je asférického tvaru. Závit pro filtr je obvyklých 58mm a uchycení sluneční clony HB-20 je bajonetové, ale clona není součástí dodávky. Minimální zaostřitelná vzdálenost je 35 cm. Mechanické provedení objektivu odpovídá jeho ceně a je celoplastové, včetně bajonetového uchycení a jeho kvalita proto není příliš vysoká - otočné části (mimo zoomovacího prstence) vykazují vůle a jeho životnost asi nebude příliš velká. Objektiv je ale ideální na cesty, protože je velmi malý a lehký - rozměry jsou 66,5 x 64 mm a váží pouhých 195g. Clona je 7-mi lamelová, okrouhlá - u testovaného kusu velmi lehce nesouměrná.

Nízkou kvalitu mechanického provedení ale vyvažuje překvapivě výborná optika. Kresba je dobrá ve všech ohniskových vzdálenostech a při všech clonách, zkreslení je zanedbatelné. Nízký počet čoček a kvalitní MC vrstvy minimalizují vnitřní reflexy a to i při slunci v přímém záběru. Při ostření a změně ohniska se bohužel přední čočka vysouvá i otáčí, což komplikuje použití polarizačního filtru (to je ale v této cenové kategorii obvyklé - cena se pohybuje okolo 5.000,- Kč).

Setový teleobjektiv Nikkor 70-300mm/f 4-5,6 G je také standardně dodávaný ve větším setu s F-80. Je to objektiv, který je opticky naprosto shodný se starší verzí Nikkor 70-300/f 4-5,6 D ED a liší se pouze v použitém materiálu jedné z 13 čoček, které jsou uspořádány v 9 seskupeních. U starší verze je tato čočka z ED skla, ale nová verze je zase mnohem levnější (cca 7 až 8.000,- Kč). Mechanická konstrukce je stejně jako u základního zoomu celoplastová, ale je o poznání solidnější a vykazuje jen minimální vůle. Dle váhy usuzuji, že alespoň první dvě čočky jsou skleněné. Objektiv má rozměry 74 x 116,5 mm a váží 425g. Objektiv této velikosti a váhy by si asi již zasloužil kovový bajonet, ale na druhou stranu po ročním používání nejeví plastové uchycení žádné známky opotřebení. Závit filtru je 62mm a je škoda, že výrobce nesladil tento rozměr se základním zoomem. Sluneční clona HB-26 má také bajonetové uchycení a je součástí dodávky. Clona je 9-ti lamelová, okrouhlá a u testovaného kusu dokonale souměrná. Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 1,5m a je bez možnosti funkce makro.

Stejně jako základní zoom i tento objektiv vyvažuje nižší mechanickou kvalitu vynikající optikou a příznivou cenou. Přední čočka se sice také při ostření a změně ohniska vysouvá a otáčí. Objektiv dosahuje dobré kvality kresby i při nejdelším ohnisku a minimální cloně, což je nutnost při fotografování z ruky.

Na prvním snímku (6 – „Žába“) je zřetelná dobrá ostrost fotografovaného objektu, ale i přirozené podání objektů mimo pole hloubky ostrosti, tzv. bokeh, který je přesně kruhový.

Obrázek 6. Žába

Objektiv 70-300 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 300mm, priorita clony, matricové měření - clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, foceno z ruky

Základní objektiv Nikkor 50mm/f 1,8 D je na trhu novinkou a nahradil svého předchůdce, který byl opticky naprosto shodný, ale neumožňoval funkci ???D???. Tato funkce, stejně jako funkce ???G???, poskytuje F-80 také informaci o vzdálenosti od fotografovaného objektu. Nový typ má také mírně modernizovaný design a MC vrstvy. Cena tohoto objektivu je solidní ( do 5.000,- Kč). Objektiv má ve srovnání se zoomy lepší kvalitu mechanického provedení. Žádná z částí nevykazuje ani minimální vůli a všech 6 čoček je skleněných a bajonet je kovový. Rozměry jsou pouhých 63,5 x 39 mm a váha 155g. Clona je 7-mi lamelová a dokonale souměrná. Závit filtru je 52mm. K objektivu je možno dokoupit i šroubovací gumovou sluneční clonu HR-2, která je ale podle mne zbytečná, jelikož přední čočka je natolik zapuštěná, že přímé světlo se k ní prakticky nemá šanci dostat.

Po optické stránce je tento základní objektiv vynikajicí, což je dáno jeho osvědčenou klasickou konstrukcí. V některých testech je hodnocen lépe než jeho světelnější a podstatně dražší bratříček Nikkor 50mm/f 1,4 D ! Ke kvalitám tohoto objektivu není co dodat, snad jen to, že výrobce jej doporučuje jako ideální i pro použití s automatickými mezikroužky na makrosnímky, kde se velmi hodí možnost zaclonit až na 22. Jedinou stinnou stránkou je citlivost na boční parazitní světlo. Pokud se dostane k přední čočce, tak vykazuje značné množství reflexů a to i přes údajně inovované MC vrstvy.

Externí systémový blesk Nikon SB50DX je speciálně uzpůsoben pro použití současně s vestavěným bleskem F-80. Je velmi solidní mechanické konstrukce a obsahuje také rozptylný difuzér pro vestavěný blesk na těle F-80 a další difuzér, který po vyklopení před výbojku umožňuje použití až 14mm objektivu. Hlava blesku se dá také samozřejmě vyklápět - to ale pouze vertikálním směrem. Je možno ho vyklopit také směrem dolů při fotografování makrosnímků. Mimo obvyklé funkce (IR světlo pro AF, automaticky ovládaný motorový zoom, podsvícený displej, zvuková signalizace atd.) bych rád upozornil na dvě méně obvyklé. Blesk má vestavěné čidlo pro bezdrátové odpálení a lze jej odpálit pomocí vestavěného blesku F-80 a to na vzdálenost 7m v automatickém a na až 40m v manuálním nastavení. Druhou zajímavou funkcí je upozornění na podexpozici, kdy blesk nejenže upozorní na nedostatečné nastavení, ale ukáže i, o kolik byla scéna podexponována.

Nevýhodou tohoto blesku je poměrně vysoká pořizovací cena (cca 8 až 12.000,- Kč - podle prodejce) a nevhodně zvolený typ napájecích baterií - blesk je napájen dvěma bateriemi CR123, které jsou dost drahé. Blesk na ně ale dokáže odpálit cca 260 plných záblesků, což je skoro dvakrát tolik, co jiné systémové blesky dokážou se čtyřmi tužkovými bateriemi. Další nevýhodou je poměrně nízké směrné číslo, ale tato nevýhoda se dá kompenzovat použitím současně s vestavěným bleskem.

Sada mezikroužků KENKO je vhodným příslušenstvím pro fotografování makrosnímků a je podstatně levnější (cca 4 až 5.000,- Kč) než originální sada mezikroužků Nikon. Neoriginalita tohoto dílu nemá na kvalitu snímků žádný vliv, protože neobsahuje žádnou optiku a přenos dat z objektivu i AF funguje naprosto spolehlivě, i když při opravdu velkém zobrazení je vhodnější použít manuální ostření. Mechanické provedení lze také hodnotit jako velmi dobré, protože je celokovové a poměrně robustní.

Obrázek 7. Siemens C35i

Kompletní sada mezikroužků + objektiv 50/1,8D + blesk SB50DX, manuální ostření, program P, matricové měření - clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056

Matricové měření je asi nejvhodnějším nastavením pro běžné fotografické situace. Měření probíhá v 10-ti zónách a kromě měření jasu a kontrastu je do výpočtu expozice započítána i vzdálenost od fotografovaného objektu, kterou změří a předá tělu F-80 jakýkoli AF objektiv řady D nebo G.

Pro ukázkové snímky k matricovému měření jsem úmyslně vybral velmi kontrastní scénu a na výsledných snímcích je vidět, jak si s tímto problémem matricové měření poradilo. Přestože je rozsah kontrastu opravdu veliký, tak jsou snímky poměrně zdařilé a případně i použitelné.

Na tomto snímku je vidět menší zakřivení levé hrany věže kostela, které ale není způsobeno zkreslením objektivu, ale nerovností historické stavby. Jinak je patrné, že expozice je velmi dobře stanovena, přesně na střed mezi opravdu velmi jasnými částmi až po prokreslené detaily ve stínu. Viditelná je i velmi dobrá kresebnost objektivu.

Obrázek 8. Kostel ve Zbraslavi u Brna

Objektiv 28-80 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 28mm, priorita času, matricové měření - clona 8 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056

Na dalším snímku, který vypadá na první pohled stejně, je již vidět vyšší zaclonění (podstavec sochy a podezdívka) kvůli zvětšení plochy velmi světlých částí, způsobené změnou ohniska. Rozsah kontrastu scény je v tomto případě již tak velký, že v nejtmavších částech se ztrácí kresba.

Obrázek 9. Kostel ve Zbraslavi u Brna

Objektiv 28-80 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 50mm, priorita času, matricové měření - clona 11 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056

U posledního snímku byla změnou ohniska světlá část zredukována a matricové měření reagovalo snížením clonového čísla. Díky snížení kontrastu se objevila kresba i v nejtmavších částech. Zesvětlení je opět dobře viditelné na podstavci sochy.

Obrázek 10. Kostel ve Zbraslavi u Brna

Objektiv 28-80 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 50mm, priorita času, matricové měření - clona 11 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056

U všech tří snímků bylo použito nastavení na střední zaostřovací bod. Při přepínání zaostřovacích bodů je znát jistá vazba měření na vybraný zaostřovací bod. Dle mého úsudku je na jas ve vybrané zaostřovací zóně brán při výpočtu nastavení o něco větší zřetel než v ostatních zónách. Toto zvýhodnění je ale jen velmi malé a u méně kontrastních scén je prakticky neznatelné. Jak přesně probíhá výpočet pro stanovení expozice při matricovém měření se ale asi nikdy nedozvíme, protože postup je velmi složitý a mimo údajů o jasu, kontrastu a vzdálenosti vestavěný počítač bere v úvahu i porovnání naměřených dat s databází 30.000 snímků uložených napevno v paměti aparátu. Celkově lze říci, že matricové měření F-80 je velmi kvalitní a spolehlivé, i když se nehodí do úplně všech situací a v mnohých případech je daleko výhodnější použít měření se zvýhodněným středem, nebo měření bodové.

Měření se zvýhodněným středem odpovídá měření používanému ve starších aparátech (např. Praktica a pod.) a hlavní důraz při stanovení expozice je kladen na kruh o průměru 12mm uprostřed políčka. Tento kruh je vyznačen také na matnici. Toto měření je výhodné použít v případech, kdy hlavní objekt snímku je dostatečně velký, ale přitom je jeho nasvícení odlišné od okolního prostředí. Jako příklad uvádím snímek Výra velkého, jehož hlava zabírá značnou část pole ale pozadí za ním je vůči němu poměrně kontrastní, takže při použití matricového měření by mohlo dojí k mírné podexpozici (pták seděl v mírném stínu, kdežto za ním svítilo polední slunce). Bodové měření by v tomto případě asi také nebylo příliš vhodné, protože by mohlo dojít k chybě podle toho, zda by vybraný bod byl namířen na světlejší nebo tmavší peří.

Obrázek 11. Výr velký

Objektiv 70-300 G + filtr SKY 1A se sluneční clonou, nastavení na 300mm, priorita clony, měření se zvýhodněným středem - clona 8 a čas 1/250, film Kodak SUPRA 400, foceno z ruky

Měření se zvýhodněným středem samozřejmě není nutné používat pro správnou expozici jen uprostřed snímku, ale pomocí blokování expozice lze takto proměřit kteroukoli část scény, hodnoty zablokovat a teprve potom stanovit konečnou kompozici. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že situací při kterých se tento typ měření hodí je velmi málo a ve většině případů si vystačíme s matricovým nebo bodovým měřením.

K této funkci zbývá již jen dodat, že měření je opět velmi přesné ale na rozdíl od měření matricového se mi zde nepodařilo zjistit jakoukoli vazbu na vybraný zaostřovací bod a to ani při velmi velkých rozdílech v jasu scény. Toto měření tedy bere v úvahu opravdu pouze zprůměrovanou světelnou situaci uprostřed středového kruhu a to bez ohledu na to v které části probíhá ostření.

No a konečně se dostáváme k hlavní výhodě F-80 a tou je bodové měření, které se provádí pouze na 1% z celkové plochy snímku a lze jej provádět v 5-ti různých bodech, přepínatelných současně s přepínáním AF zaostřovacích bodů. Opět ale samozřejmě platí, že lze pomocí blokování expozice proměřit kteroukoli část scény. Za hlavní výhodu toto měření považuji proto, že většina konkurenčních aparátů toto měření nenabízí vůbec a nebo z podstatně větší plochy snímku, takže měřící bod je potom příliš velký a výsledná expozice potom není tak přesná.

Jako ukázku jsem vybral snímek, který sice není nijak zvláště hezký, ale lze na něm ideálně demonstrovat funkci bodového měření, které se nenechalo zmást ani přímým sluncem v záběru a ani velmi tmavým pravým dolním rohem, kde se keře u cesty nacházejí již zcela ve stínu. Expozice byla stanovena levým měřícím bodem a s pomocí blokování expozice jsem změřil nasvícení posečeného pole vlevo od cesty. Jak je ze snímku patrné, tak expozice byla stanovena naprosto přesně a to bez ohledu na světelnou složitost scény.

Povšimněte si na snímku též toho, že zde není ani jeden nežádoucí reflex a to přestože je slunce v přímém záběru a mimo střed!

Obrázek 12. Brzký západ slunce nad Zbraslaví

Objektiv 28-80 G bez filtru i sluneční clony, nastavení na cca 35mm, priorita clony, bodové měření - clona 8 a čas 1/500, film Kodak SUPRA 400, foceno z ruky

Zbývá snad jen dodat, že měření funguje naprosto stejně a spolehlivě ve všech 5-ti měřících bodech. Pozor je třeba dávat na to, že měřící bod je jiného tvaru (kroužek) než značka na matnici a v případě potřeby stanovení expozice podle skutečně malé části scény je nutné to brát v úvahu a např. pomocí zoomu zvětšit měřené místo do rozměru, který tuto značku zcela překrývá.

Další kapitolou je fotografování s bleskem. Jak jsem již popsal v první části testu, tak systém bohužel nemá k dispozici synchronizaci krátkých časů závěrky a to ani s externím systémovým bleskem. To je u fotoaparátu této kategorie spíše neobvyklé. Synchronizace na 1/125 je pro většinu situací dostačující. Navíc použitý systém 3D multisenzorem vyvažovaného záblesku je na špičkové úrovni a je vhodný nejen k nasvícení tmavé scény, ale i k doblesknutí stínů při denním světle. Pokud dosvětlujete při denním světle a používáte citlivější film, tak synchronizace na 1/125 někdy nestačí. Situace se dá částečně vyřešit nasazením polarizačního nebo šedého filtru, který prodlouží dobu expozice - polarizační filtr cca o 2 EV a šedý filtr samozřejmě podle typu.

Jako první jsem vybral snímek mých přátel fotografovaných při obvyklé světelné situaci - blízké popředí a zcela vzdálené a naprosto černé pozadí (fotografováno venku v noci). Na snímku je vidět výborné rozložení nasvícení i bez použití korekce záblesku a to i přesto, že fotografovaný objekt je velmi blízko a pozadí je zcela tmavé a vzdálené. Za zmínku stojí také fakt, že redukce červených očí zde fungovala naprosto spolehlivě.

Obrázek 13. Peťa a Pejda

Objektiv 28-80 G + filtr SKY 1A, nastavení na cca 50mm, priorita času, clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 400, foceno z ruky, vestavěný blesk nastavený na synchronizaci na první lamelu závěrky a s redukcí červených očí

Druhý snímek je pořízen za velmi lehkého šera a to s použitím dvou blesků současně ??? vestavěného blesku i externího blesku SB50DX zasazeného normálně do botky na těle F-80. Je zde zřetelné výborné dosvícení stínů kolem očí a pod nosem modelky. Navíc díky použití dvou blesků současně nejsou vidět obvyklé ostré stíny na pozadí, viditelné ve většině případů při použití pouze jednoho blesku.

Obrázek 14. Efka a Matěj

Objektiv 70-300 G + sluneční clona, nastavení na cca 210mm, priorita času, clona 5,6 a čas 1/125, film Konica MONOCHROME VX400, foceno z ruky, vestavěný blesk nastavený na synchronizaci na první lamelu závěrky a s redukcí červených očí + externí blesk SB50DX v normální poloze

Bohužel nejsem schopen přesně změřit, jakou rychlostí a v jaké situaci F-80 provádí ostření, ale obecně se dá říci, že rychlost ostření je zhruba stejná jako u všech ostatních AF zrcadlovek v této třídě - ostření trvá cca do 0,5 vteřiny. Pouze při použití s objektivem se SW motorem (zkoušel jsem s objektivem AF-S Nikkor 24-85mm/ f 3,5-4,5 G IF-ED) je ostření zcela bezhlučné a podstatně rychlejší. F-80 sice nemá přímé řízení chodu SW motoru (to jsou ty dva kontakty, které mají AF-S objektivy navíc oproti tělu) ale na funkci se to v podstatě nijak neprojeví, takže AF-S objektivy Nikkor nebo HSM objektivy značky Sigma lze používat bez omezení.

Při nedostatku světla AF automaticky aktivuje pomocný reflektor na těle F-80 nebo IR reflektor na blesku SB50DX (pokud je nasazen). Tato funkce často působí velmi rušivě a proto ji lze vypnout pomocí uživatelského nastavení. Pokud je ale nasazen blesk SB50DX, tak se reflektor na těle deaktivuje automaticky a je použit pouze IR reflektor na blesku, který nepůsobí tak rušivě a má také větší dosah. V případě, že se nefotografuje ve zcela temném prostředí, tak se mi osvědčilo pomocný reflektor vypnout, protože aparát zaostří spolehlivě i při velmi slabém světle a není tak nutné na sebe upozorňovat nápadným světlem.

Všech pět zaostřovacích bodů funguje stejně spolehlivě, pouze středový je ještě o něco lepší než ostatní, protože senzor je v tomto bodě zdvojený - horizontální i vertikální a je proto i citlivější při použití za špatných světelných podmínek. Ostatní ostřící body jsou liniové a orientované podle strany matnice ke které jsou nejblíž.

Jediná situace kdy AF nefunguje, je v situaci kdy je vybraný zaostřovací bod nasměrován na nekontrastní plochu neurčité barvy. Tato situace nastává ale pouze velmi zřídka a pokud aparát necháme znovu přeostřit, tak na podruhé se to již většinou podaří. Výjimkou je snad pouze někdy špatně nasvícená našedlá stěna nebo opar nad horizontem. Toto je ale vada všech AF zrcadlovek bez ohledu na typ a výrobce.

Obrázek 15. Efka

Objektiv 28-80 G, nastavení na 80mm, manuální nastavení, clona 8 a čas 1/125, film Konica MONOCHROME VX400, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056, vestavěný blesk nastavený na synchronizaci na první lamelu závěrky + externí blesk SB50DX ovládaný bezdrátově + jako rozptylka použit čistý kancelářský papír vložený před výbojku

F-80 má mnoho možností nastavení a přesný seznam uživatelských nastavení je uveden v prvním dílu testu. Zde bych chtěl uvést jen některé z nich, které se mi v terénu osvědčily:

Jinak všechny ovládací prvky jsou dobře a logicky rozmístěny a jsou snadno dosažitelné a popsané, takže není potřeba nic složitě hledat nebo dlouze vzpomínat co se čím nastavuje. Navíc většina funkcí je indikována na některém z displejů, případně na obou. Pozor je třeba dávat pouze na uživatelská nastavení, která nejsou indikována a je jich docela dost, takže se mi do začátku velmi osvědčilo nosit s sebou pro jistotu malou tabulku jednotlivých funkcí okopírovanou z manuálu - tyto funkce ale po prvním nastavení obvykle není nutno měnit vůbec nebo jen minimálně.

Fotoaparát se velmi dobře osvědčil ve všech fotografických situacích a všechny jeho funkce pracují spolehlivě. Jeho cena odpovídá nabízeným funkcím a je možno jej doporučit pro všechny situace a jeho konstrukce by měla dlouho vydržet i při častém použití. Také veškeré testované příslušenství fungovalo bez chyb a lze o něm říci, že je v rámci této kategorie velmi kvalitní. Nevýhodou je pouze vysoká cena externího blesku SB50DX (cca 8 až 11.000,- Kč - podle prodejce) i když to vynahrazuje unikátní konstrukcí a neobvykle velkým množstvím funkcí. Jako neskutečně předražený a sporně použitelný lze označit pouze baterry-pack MB-16. Ten by se k aparátu sice hodil kvůli úspoře drahých baterií CR123 a k lepšímu držení pro uživatele s větší rukou ale jeho cena okolo 3.000,-Kč je opravdu velmi vysoká také vzhledem k tomu, že nemá na funkci aparátu jinak žádný vliv a neobsahuje ani druhou spoušť pro vertikální držení.